PDA

Դիտել ողջ տարբերակը : Սիլվիա Փլաթ 1932-1963



impression
23.05.2010, 20:25
Մեռնելը
Արվեստ է, ինչպես և ամեն բան
Ես դա ուղղակի անթերի եմ անում:

http://thebutterflydiaries.files.wordpress.com/2009/09/sylvia-plath-photograph.jpg


Կուլտային /культовый բառի հայերեն թարգմանությունը՝ պաշտամունքային, էնքան էլ դուր չեկավ/ բանաստեղծուհի, նրա կենսագրությանը կարող եք ծանոթանալ` դիտելով Sylvia ֆիլմը /գլխ. դերում` Գվինեթ Փելթրոու/:
Պատկերացրեք Մարինա Ցվետաևային, որ ծնվել է ԱՄՆ-ում, ավելացրեք կիրք, հուսահատություն, ֆեմինիզմ, ինքնասպանության երկու փորձ, որոնցից մեկը` "հաջողված" և միլիոնավոր ընթերցողների սերը:


http://lit.lib.ru/b/betaki_w_p/text_0020.shtml այստեղ կարող եք գտնել Սիլվիայի բանաստեղծությունների ռուսերեն թարգմանությունը: Նրա բանաստեղծություններից մի քանիսը հայերեն թարգմանել է Սոնա Բաբաջանյանը:


Ես ուղղահայաց եմ

Թեև կնախընտրեի լինել հորիզոնական:
Ես ծառ չեմ` արմատներս հողի մեջ
Որ ծծում է այնտեղից հանանյութերն ու մայրական սերը
Որ ամեն գարուն կարողանամ արտացոլվել տերևի մեջ,
Եվ ոչ էլ պարտեզի թմբում նիրհող գեղեցկուհին եմ,
Որ տպավորիչ պատկերովս հիացմունքի բացականչություններ կորզեմ,
Անտեղյակ, որ շուտով հրաժեշտ եմ տալու ծաղկաթերթերիս.
Իմ համեմատ ծառն անմահ է,
Իսկ ծաղկի գլխիկը` փոքրիկ, թեպետ ավելի գրավիչ,
Ունենայի~ մեկի երկարակեցությունը և մյուսի հանդգնությունը:


Այս գիշեր աստղերի անսահման թույլ լույսի տակ
Ծառերն ու ծաղիկները սփռում էին իրենց պաղ բուրմունքը:
Ես քայլում եմ նրանց մեջ, բայց նրանք ինձ չեն նկատում:
Երբեմն ես կարծում եմ, որ երբ քնած եմ
Պետք է որ շատ նմանվեմ նրանց
Մտքերս դարձան աղոտ:
Ինձ համար այդպես ավելի բնական է` պառկած,
Այդժամ ես և երկինքը դեմ առ դեմ զրուցում ենք:
Եվ ես օգտակար կլինեմ, երբ վերջնականապես պառկեմ.
Այդժամ ծառերը կարող են ինձ դիպչել մի պահ, և ծաղիկներն էլ ինձ ժամանակ կհատկացնեն:

I Am Vertical

But I would rather be horizontal.
I am not a tree with my root in the soil
Sucking up minerals and motherly love
So that each March I may gleam into leaf,
Nor am I the beauty of a garden bed
Attracting my share of Ahs and spectacularly painted,
Unknowing I must soon unpetal.
Compared with me, a tree is immortal
And a flower-head not tall, but more startling,
And I want the one's longevity and the other's daring.

Tonight, in the infinitesimal light of the stars,
The trees and the flowers have been strewing their cool odors.
I walk among them, but none of them are noticing.
Sometimes I think that when I am sleeping
I must most perfectly resemble them --
Thoughts gone dim.
It is more natural to me, lying down.
Then the sky and I are in open conversation,
And I shall be useful when I lie down finally:
Then the trees may touch me for once, and the flowers have time for me.

StrangeLittleGirl
23.05.2010, 20:30
Ինքը ինքնասպան էր եղել, չէ՞: Հորնբիի "A Long Way Down"-ում ինքնասպան եղած գրողների մեջ հիշատակվում էր:

impression
23.05.2010, 20:33
Հա, ամուսնու՝ բանաստեղծ Թեդ Հյուզի անվերջ դավաճանությունների պատճառով նրանք բաժանվում են, բայց Սիլվիան չի կարողանում հաղթահարել դեպրեսսիան: Մի առավոտ, թաց փալասներով պինդ փակելով բոլոր ծակուծուկերը՝ Սիլվիան միացնում է գազը...

Marcus
16.06.2017, 15:59
https://www.youtube.com/watch?v=6hHjctqSBwM

Sambitbaba
16.06.2017, 17:48
Քանի որ առանձին բաժին կա, իմ թարգմանածը որոշեցի "Թարգմանչաց մրցույթ"-ից տեղափոխել այստեղ, կարծում եմ, Լիլը դեմ չի լինի...


Ծփի

Նա ասում է. ես գիտեմ սահմանը: Ես զգում եմ այն արմատներիս ծայրերով:
Եվ դա այն է, ինչից վախենում ես:
Չեմ վախենում. ես եղել եմ սահմանից այն կողմ:

Ինչ է, ծո՞վն ես լսում իմ մեջ,
Դա՞ է անբավարարվածությունդ:
Թե՞ դա ձայնն է անիրականության, քո խելագարությու՞նը:

Սերը՝ ստվեր է:
Այն, ինչ ստում ու լալիս ես հետո:
Լսիր. նրա սմբակների ձայնն է. հեռացավ ձիու սլացքով:

Ողջ գիշեր ես այդպես կսլանամ, սրընթաց,
Քանի գլուխդ է պինդ՝ բարձդ փոքրիկ ձիարշավարան է,
արձագանքող, արձագանքող:

Թե՞ ես պետք է քեզ հրամցնեմ ձայնը թույների:
Անձրև է հիմա, մեծ լռություն է:
Եվ ահա պտուղը նրա. սնդիկե-սպիտակ, նման մկնդեղի:

Ես դիմացել եմ դաժանությանը մայրամուտների:
Կարմիր հյուսվածքներս
Խանձվել-այրվում են ու ծառս են լինում՝ կծիկով փշալարի:

Հիմա ես մասնատվում եմ, մասերս սավառնում են շուրջս գուրզերի նման:
Չափազանց անսանձ քամին
Ականատեսներ չի հանդուրժում. ես պետք է սուր ճչամ:

Անշնորհակալ է լուսինն էլ. նա ինձ տանելու է,
Քարշ է տալու հետևից, նա, անպտուղը:
Նրա փայլքը բնաջնջելու է ինձ: Կամ էլ ես նրան սանձելու եմ:

Ես նրան բաց կթողնեմ: Ես բաց կթողնեմ նրան:
Թուլացած ու անկենդան, ասես լուրջ վիրահատությունից հետո:
Այդպես քո վատ երազներն են ինձ համակում ու տիրում:

Ես լացի բնակարան եմ:
Գիշերները նա դուրս է պրծնում
Փնտրում է իր ճանկերով, թե ինչ կարելի է ճանկել ու սիրել:

Ինձ սարսափեցնում է այս մութը,
Որ քնել է իմ մեջ.
Ամբոջ օրը զգում եմ նրա փափուկ, թեթև շնչառությունը, չարությունը:

Ամպերն անցնում ու ցրվում են:
Արդյո՞ք սրանք սիրո դեմքերն են, այս խամրած անուղղելիությունները:
Սրա՞նք են պատճառը սրտիս տագնապների:

Նոր գիտելիքներ ընկալել ես անընդունակ եմ:
Ի՞նչ է սա, այս դեմքը,
Իր ճյուղերի ճանկերում այսքան մահաբեր:

Նրա օձային ծծմբաթթվե ֆշշոցը:
Շանթահարում է կամքը: Ահա նրանք, այդ մեկուսացված, անշտապ սխալները,
Որոնք սպանում են, սպանում են, սպանում են:



Elm

I know the bottom, she says. I know it with my great tap root:
It is what you fear.
I do not fear it: I have been there.

Is it the sea you hear in me,
Its dissatisfactions?
Or the voice of nothing, that was your madness?

Love is a shadow.
How you lie and cry after it
Listen: these are its hooves: it has gone off, like a horse.

All night I shall gallop thus, impetuously,
Till your head is a stone, your pillow a little turf,
Echoing, echoing.

Or shall I bring you the sound of poisons?
This is rain now, this big hush.
And this is the fruit of it: tin-white, like arsenic.

I have suffered the atrocity of sunsets.
Scorched to the root
My red filaments burn and stand, a hand of wires.

Now I break up in pieces that fly about like clubs.
A wind of such violence
Will tolerate no bystanding: I must shriek.

The moon, also, is merciless: she would drag me
Cruelly, being barren.
Her radiance scathes me. Or perhaps I have caught her.

I let her go. I let her go
Diminished and flat, as after radical surgery.
How your bad dreams possess and endow me.

I am inhabited by a cry.
Nightly it flaps out
Looking, with its hooks, for something to love.

I am terrified by this dark thing
That sleeps in me;
All day I feel its soft, feathery turnings, its malignity.

Clouds pass and disperse.
Are those the faces of love, those pale irretrievables?
Is it for such I agitate my heart?

I am incapable of more knowledge.
What is this, this face
So murderous in its strangle of branches?——

Its snaky acids hiss.
It petrifies the will. These are the isolate, slow faults
That kill, that kill, that kill.

Marcus
18.06.2017, 11:19
https://www.youtube.com/watch?v=esBLxyTFDxE

Marcus
20.06.2017, 01:52
Mad Girl's Love Song

"I shut my eyes and all the world drops dead;
I lift my lids and all is born again.
(I think I made you up inside my head.)

The stars go waltzing out in blue and red,
And arbitrary blackness gallops in:
I shut my eyes and all the world drops dead.

I dreamed that you bewitched me into bed
And sung me moon-struck, kissed me quite insane.
(I think I made you up inside my head.)

God topples from the sky, hell's fires fade:
Exit seraphim and Satan's men:
I shut my eyes and all the world drops dead.

I fancied you'd return the way you said,
But I grow old and I forget your name.
(I think I made you up inside my head.)

I should have loved a thunderbird instead;
At least when spring comes they roar back again.
I shut my eyes and all the world drops dead.
(I think I made you up inside my head.)"

Sambitbaba
20.06.2017, 08:40
Mad Girl's Love Song

"I shut my eyes and all the world drops dead;
I lift my lids and all is born again.
(I think I made you up inside my head.)

The stars go waltzing out in blue and red,
And arbitrary blackness gallops in:
I shut my eyes and all the world drops dead.

I dreamed that you bewitched me into bed
And sung me moon-struck, kissed me quite insane.
(I think I made you up inside my head.)

God topples from the sky, hell's fires fade:
Exit seraphim and Satan's men:
I shut my eyes and all the world drops dead.

I fancied you'd return the way you said,
But I grow old and I forget your name.
(I think I made you up inside my head.)

I should have loved a thunderbird instead;
At least when spring comes they roar back again.
I shut my eyes and all the world drops dead.
(I think I made you up inside my head.)"


Խենթ աղջկա սիրո երգը


Ես գոցում եմ աչքերս և ողջ աշխարհը մեռնում է;
Բարձրացնում եմ կոպերս և ամենը նորից է ծնվում:
(Ես կարծում եմ, քեզ էլ իմ գլխում եմ հորինել:)

Կապույտ-կարմիր աստղերը սլանում են շուրջպարում,
Եվ քառատրոփ արշավում է խավարը քմահաճ.
Ես փակում եմ աչքերս և ողջ աշխարհն է մեռնում:

Ես երազում էի, իբր դու դյութել ես ինձ մահճիս մեջ
Եվ երգում ու համբուրում ես, լուսնոտի պես ցնորված:
(Կարծում եմ ես, որ քեզ իմ գլխում եմ հորինել:)

Մերկ Աստվածը՝ երկնքից, դժոխքի կրակն է մարել.
Սերովբեն և Սատանան միասին են դուրս եկել.
Ես գոցում եմ աչքերս և ողջ աշխարհը մեռնում է:

Ես երևակայել էի, թե դու կվերադառնաս,
Բայց ես ծերանում եմ և անունդ անգամ մոռացել եմ:
(Կարծում եմ, որ քեզ էլ գլխումս եմ հորինել:)

Քո փոխարեն մրրկահավին էր պետք սիրել;
Գոնե գարնանը նա հետ է կվերադառնա:
Մեռնում է ողջ աշխարհը, երբ աչքերս եմ փակում:
(Կարծում եմ, քեզ գլխումս եմ հորինել:)

Marcus
20.06.2017, 22:07
:love

Marcus
26.06.2017, 19:01
https://www.youtube.com/watch?v=nIQojFKUfto

Marcus
01.11.2018, 02:17
https://www.theguardian.com/books/2018/oct/26/unseen-sylvia-plath-short-story-to-be-published-mary-ventura-and-the-ninth-kingdom?CMP=share_btn_fb&fbclid=IwAR18PgGkXfNLb-el30Or7oH-hM2vMWFIfEXVVitTdoiOtrwGAQNGkG7B_D0

Ծլնգ
30.11.2019, 07:42
Դիմորդը

Նախ, մեր տիպի մարդ ե՞ք։
Ունե՞ք
Ապակյա աչք, կեղծ ատամնե՞ր, հենա՞կ,
Կեռի՞կ կամ ուսակա՞պ,
Ռետինե կո՞ւրծք կամ շե՞ք,

Կարե՞ր, որ պակաս մի բան ցույց տան։ Չէ՞, չէ՞։ Այդ դեպքում
Ինչպե՞ս կարող ենք տալ ձեզ բան։
Հերիք լացեք։
Ձեռքը ձեր բացեք։
Դատա՞րկ է։ Դատա՛րկ։ Ահա ձեզ ձեռք,

Որ այն լցնի ու պատրաստ լինի
Բերել բաժակը թեյի ու գլխացավը տանել
Ու անել ինչ էլ որ չասեք։
Կառնե՞ք դրան կին։
Հաստատաբար

Աչքերը ձեր մատներով կկոփի վերջում,
Եվ սուգից կլուծվի։
Նոր պաշարները մենք աղից ենք լրացնում։
Նկատեցի, որ լրիվ մերկ եք,
Այս կոստյումին ի՞նչ կասեք․

Կոշտ է ու սև, բայց վատ չի նստում ամենևին։
Դրան կառնե՞ք կին։
Անջրանցիկ է, անկոտրում, անխոցելի
Կրակից ու կտուրի միջով ներխուժող ռումբից։
Հավատացեք ինձ․ թաղվելուց էլ կլինի դա ձեր հագին։

Հիմա գլուխը ձեր, ներեք ինձ, դատարկ է։
Ունեմ տոմսը դրա։
Եկ այստեղ, քաղցրս, պահարանից դուրս,
Հը՞ն, ի՞նչ կասեք դրան։
Սկզբում մերկ է թղթի նման,

Բայց քսանհինգ տարուց կլինի արծաթ,
Հիսունից՝ ոսկի,
Կենդանի տիկնիկ է, ուր էլ աչքներդ որ չդիպչի։
Գիտի կարել ու եփել,
Եվ գիտի խոսել, խոսել ու խոսել։

Գործում է, մեջը չկա սխալ բան։
Վերք ունեք՝ թրջոցալաթ է,
Աչք ունեք՝ նկար։
Տղաս, վերջին հնարքդ է,
Կառնե՞ս դրան կին, կառնե՞ս դրան, կառնե՛ս դրան։

Բնօրինակը՝
The Applicant

First, are you our sort of a person?
Do you wear
A glass eye, false teeth or a crutch,
A brace or a hook,
Rubber breasts or a rubber crotch,

Stitches to show something's missing? No, no? Then
How can we give you a thing?
Stop crying.
Open your hand.
Empty? Empty. Here is a hand

To fill it and willing
To bring teacups and roll away headaches
And do whatever you tell it.
Will you marry it?
It is guaranteed

To thumb shut your eyes at the end
And dissolve of sorrow.
We make new stock from the salt.
I notice you are stark naked.
How about this suit——

Black and stiff, but not a bad fit.
Will you marry it?
It is waterproof, shatterproof, proof
Against fire and bombs through the roof.
Believe me, they'll bury you in it.

Now your head, excuse me, is empty.
I have the ticket for that.
Come here, sweetie, out of the closet.
Well, what do you think of that?
Naked as paper to start

But in twenty-five years she'll be silver,
In fifty, gold.
A living doll, everywhere you look.
It can sew, it can cook,
It can talk, talk, talk.

It works, there is nothing wrong with it.
You have a hole, it's a poultice.
You have an eye, it's an image.
My boy, it's your last resort.
Will you marry it, marry it, marry it.
Հեղինակի ըներցումը (https://www.youtube.com/watch?v=DQySAjflgnA)